Čarodějnický sraz na Kumburku - den první

Čarodějnický sraz na Kumburku spojený s dvoudenním putovaním po místních pamětihodnostech a a přírodních krásách, vedené a organizované náčelnicí Cheerokez.girl a pod patronací Velkého M.

Složení výpravy:
Cheerokez.girl
krawe_pjerja
StochastikoS

Cesta do Nové Paky vlakem probíhala celkem standardně až na to, že jsem se na závěr jízdy poloprázdným motoráčkem nechal okouzlit okolím a málem zapomněl vystoupit. (Směrem od Prahy byla cesta okořeněna přestupem ve Chlumci nad Cidlinou, kde vlak zastavil asi na třiadvacet sekund, bez jakéhokoliv hlášení a aniž by byla vidět jediná cedule identifikující nádraží. Nebýt mé trénované intuice, cesta se značně zkomplikovala.)

Na železničním přejezdu proběhlo srdečné přivítání jednak s náčelnicí a spoluorganizátorkou srazu Cheerokez.girl, kterou jsem naživo viděl poprvé, a Peruťákem. Cheero nás stručně seznámila s místními památkami a vůbec celým městem. Peruťák soustředěným usilím rozměnil dvoutisícovku v místním Penny marketu ("Quick Contest of Will" s pokladní, viz pravidla GURPS, str. ), zatímco já s Cheero jsme čekali na bus a drbali různé věci a osoby. Chvíli jsme uvažovali, že půjdeme pěšky, ale pak jsme se raději rozhodli pro urychlený převoz, což se později ukázalo jako velice rozumné řešení. V poloprázdném autobuse jsme se po chvíli dokodrcali do Pecky, kde se měl vyskytovat hrad téhož jména. Při pěším výstupu na hrad jsme se dopustili jemného faux pas, když jsme nevědomky vstoupili na cizí pozemek a byli na to jemně upozorněni majitelem, který zde právě opravoval svoji škodovku. Peruťák podotkl, že za tento „trespassing“ se v USA může člověk dočkat i rány z brokovnice... bez jemného upozornění ]:->.

Po necelé hodině čekání jsme se dočkali prohlídky hradu, kde jsme se dozvěděli mimo historii zdejšího místa i o bouřlivém a smutném konci Kryštofa Haranta z Položic a Bezdružic. Prý mu navíc ještě zahýbala i manželka... (s přítelem a člověkem, co nakonec schvaloval jeho popravu - lidi jsou svině) Po té, co jsme si prohlédli mučírnu s vybavením, jež byla velice prakticky umístěna za kuchyní, jsme na závěr konstatovali, že tohle by se mohlo líbit i některým sadomasochisticky orientovaným návštěvníkům místnosti Meditace. Další, neoficiální část prohlídky nám obstarala Cheero, když nás seznámila, co vše za akce se zde koná a na závěr nás seznámila s roztomilou, ale už bohužel nefunkční mechanickou hračkou.

Po sestupu do města nás zaujal stánek s nápisem Jadranská zmrzlina s jakýmsi zmrzlinářem balkánského původu, který nám k naší nemilé radosti vytočil celou točenou zmrzlinu. Naštěstí ale měl i kopečkovou a já zajásal, když jsem se dověděl, že má i mou milovanou skořicovou! Před tím, než nás ten chlapík obsloužil, tak cosi vzrušeně brebentil tou svou balkánskou hatmatilkou do telefonu a na závěr hovoru třikrát vykřikl do sluchátka: CHAOS CHAOS CHAOS !!! Jelikož se naše vyprava skládala z jednoho diskordiána, jedné stoupenkyně míšismu a urbanšamanku a člověka zajímajícího se o chaosmagii, tak jsme zmzlináře odměnili bouřlivým smíchem :-))... btw. zmrzlina byla výborná.

Náčelnice Cheero osvědčila znalost svého rodného kraje, když nás zavedla na Šibeniční vrch, kam snad ani nevedla značená turistická stezka a jak jsme později zjistil tak nebyl vyznačen ani na mé mapě. Jakmile jsme dorazili na romanticky vypadající plácek porostlý velice chutnou trávou (opravdu se dala jíst ! :)) tak Cheero vybalila své improvizované lehátko, Peruťák vybalil karimatku, já si lehl do trávy. Zatímco jsme odpočívali a klábosili o všem možném tak Peruťák posvačil chleba s paštikou a přitom se rozhovořil o svém studiu medicíny a „veselých zážitcích“ z laboratoří patologie. Mě zaujala zejména historka o explodující ledvině plné hnisu propíchlé skalpelem, která ohodila asi pět lidí. Ještě jednou podotýkám aby laskavý čtenář vzal v úvahu, že Peruťák při povídání této historky svačil... popřejme mu dobrou chuť :-)

Následovala pouť nádhernou krajinou na Novopacké vodopády, kde se měla naše skupina utábořit na předem vybraném plácku. Po mírném tápání jsme dorazili na místo a snažili se brodit docela hlubokým korytem potoka abychom se dostali přímo ke krásně modelovanému skalisku ze kterého padal vodopád. Kousek od vodopádu byl obrovský kámen porostlý mechem na který jsme sedli a strávili zde asi půlhodinku v družném rozhovoru a příjemném rozpoložení.

Problém samozasvěcení

Po týdnech byl v místnosti Meditace opět rozhovor trochu k tématu. S Codym jsme vedli naši tradiční vášnivou (Hail Eris!) debatu o Wicce. Cody spolu se zahradiány a dalšími gardneriány tvrdí, že wiccu dělá wiccou tradiční zasvěcení v dědičné linii. Já tvrdím, že je to nesmysl, protože tradice umožňující samozasvěcení jsou plnohodnotné. Cody mě ovšem tentokrát umlátil argumentem. (Text prošel redakční úpravou, protože na chatu oba píšeme jako prasata.)

krvave_perute: Co můžeš doložit? Že jedině gardneriánská wicca je wicca? Jak to doložíš?
krvave_perute: Ukážeš něco, co se předává v gardneriánské tradici, a ostatním to není dostupné? Tedy něco podstatného?
Cody666: Pouze člověk, který dosáhl zasvěcení a to zasvěcení od velkněze/velekněžky je wiccan.
krvave_perute: Rituál, který Zahrada vynechal ze své knihy a přitom je všeobecně známý?
Cody666: Ono těch wiccanských směrů, tedy tradičních, moc není, myslím asi 5...
krvave_perute: Tradičním se věc stává, pokud má tradici :) A to je jen otázka času
Cody666: Přečti si Gardnera, zakladatele wiccy a pak je to jasné, cokoliv jako samozasvěcení neumožňuje...
krvave_perute: Dokaž to.
krvave_perute: Dokaž mi rozdíl mezi gardneriánským wiccanem a samozasvěceným wiccanem.
Cody666: Eklektickou wiccu žádný tradiční směr ať už gardneriánský, alexandrijský či jiný neuznává...
Cody666: Jeden je wiccan a druhý není...
krvave_perute: Ano neuznává, ale ze sobeckých důvodů, z důvodu snahy udržet si výlučnost.
Cody666: Zasvěcení je proces, kterého nelze dosáhnout samozasvěcením...
krvave_perute: Stěžoval sis, že nechci dokazovat, sám to ale nedělaš.
Cody666: Jako když si to uděláš sám tak to není ten správný sex :-)
krvave_perute: lol
krvave_perute: Tak tedy to ano :DDDDDDDDDDD


(Tradiční wiccanské iniciační rituály mají přinejmenším erotický nádech.)

Poznámka ke kreslení Pětiúhelníku

Z knihy Jak byl Západ ztracen (Principia Discordia, 1. inkarnace):

Poznámka ke kreslení Pětiúhelníku. Tento symbol je obsažen ve znacích mnoha různých sekcí a ve všech případech (včetně znaku samotné DS) by měl být nakreslen v určité poloze. Jak se můžete přesvědčit, v každém pětiúhelníku je přirozeně obsažen i pentagram (spojením všech vrcholů pětiúhelníku navzájem), což je velmi starobylý Mystický Symbol. Zvláštností Pentagramu je, že je možné jej využít k mystifikaci Dobra a Zla; v bílé magii se užíval s jedním vrcholem směřujícím vzhůru a dvěma vrcholy směřujícími dolů, v černé magii se užívá s dvěma vrcholy směrem vzhůru a jedním vrholem směřujícím dolů. Nechceme budit zdání, že se kloníme k některé straně, a proto vždy kreslíme jeden vrchol vlevo a dva vrcholy vpravo. Výsledkem je 1½ vrcholu směrem vzhůru a 1½ vrcholu směrem dolů – všichni mohou býr šťastní, Eris obzvlášť.

Církev svatá Alenčina

Všem angličtinářům doporučuji tuhle stránku.
Nejlepší církev od založení POEE :o)

Zvlášť pěkné jsou jejich dvě svaté ctnosti :)

The two (2) Sacred Virtues of the Holy Church of Alice are the most serious aspects of the religion. One must follow them precisely in order to gain entrance into the afterlife in Wonderland. These two (2) virtues can be inferred from the two (2) substances consumed by Alice during the beginning of the story. The two (2) substances were labeled "Eat Me" and "Drink Me." Thus, the two (2) Sacred Virtues are cunnilingus and alcoholism. They are described in further detail below:

1) Cunnilingus: Each person must participate in this act once per month. It is the ultimate way to commune with Alice. If one is an amateur in this field, there are many references to be read on the world wide web regarding the matter. (There is an allusion to this Virtue in the fictional work, The Bible, in which the Christ figure says, "Partake of this bread. It is my body." The vaginal orifice is the true bread of life.)

2) Alcoholism: This Virtue must also be experienced each month. While intoxicated, one can ignore everything around him or her and focus on more important spiritual matters. (The biblical phrase, "Partake of this wine. It is my blood." refers to this event. Alcohol is truly the blood of life.)

Eat me! Drink me!
Hail Alice!

Legenda o Ichabodovi

Tento krásný příběh pochází z vyšetřovacího spisu o atentátu na JFK:

Byl jednou jeden obrovský balvan, ležel na samém kraji útesu. Ležel tam celá staletí, houpal se a kymácel, ale rovnováhu si vždy udržel. Ale jednoho roku přišla veliká větrná bouře, dost silná, aby balvan srazila z jeho majestátní výše až k úpatí útesu, hluboko dole. Netřeba říkat, balvan se rozbil na tisíce kousků. Místo dopadu se pokrylo kobercem kamínků. Některé byly menší, jiné větší, ale vsude jen kamínky a kamínky a další kamímky, tak daleko, jak bys šel celou hodinu.

Jednoho dne, po nějaké době, se na tom místě objevil mladík jménem Ichabod. Byl to chlapík důvtipný a všímavý, byl proto přirozeně ohromen množstvím kamenů pokrývajících zem jeden vedle druhého. Ichabod se navíc velmi zajímal o podstatu věcí, strávil celé odpoledne prohlížením kamenů, jejich měřením, potěžkáváním a přemýšlením o nich.

Strávil na tom místě noc, protože nechtěl zázračný nález ztratit, a druhý den se probudil plný nadšení. Strávil na kamenném koberci mnoho dní.

Nakonec si všiml něčeho velmi zvláštního. Na koberci byly tři poměrně velké kameny, které tvořily trojúhelník – témeř, ale ne přesně, rovnostranný. Ichabod byl ohromen. Když si koberec prohlížel dál, našel čtyři téměř bílé kameny tvořící pokřivený čtverec. Pak si všimnul, že když jeden z bílých kamenů nahradí tím šedým kamenem o stopu dál, získá dokonalý čtverec! A pokud se zvolí tento kámen, tamten kímen a ještě tamten, tamten a tamten, je výsledkem pětiúhelník stejně velký jako již nalezený trojúhelník. A tady je malý šestiúhelník. A tady čtverec částečně umístěný uvnitř šestiúhelníku. A desetiúhelník. A dva propletené trojúhelníky. A kruh. A uvnitř něj další, menší kruh. A uvnitř něj trojúhelník z červeného, šedého a bílého kamene.

Ichabod strávil mnoho hodin hledáním různých vzorů, které byly tím složitější, čím víc se zkušenostmi rozvíjely jeho pozorovací schopnosti. Pak si začal vzory zakreslovat do velké kožené knihy; jak počítal a popisoval vzory, strany se zapňovaly a slunce se stále vracelo.

Když na místo přišel jeho přítel, pracoval už na druhé knize. Přítel byl básníkem a také se zajímal o podstatu věcí.

„Příteli,“ volal Ichabod, „Pospěš! Našel jsem nejůžasnější věc na světě.“ Básník přispěchal, zvědavý, o co se jedná.

Ichabod mu ukázal koberec kamenů… básník se ale jen zasmál a řekl: „Jsou to jen rozházené kameny!“

„Podívej se, ale,“ řekl Ichabod, „na tenhle trojúhelník a tenhle čtverec a na tohle a tohle.“ A ukazoval příteli výsledky svého dlouhého studia. Básník spatřil vzory, začal studovat obě knihy a když byl s nimi hotov, byl také ohromen.

Začal o krásných vzorech psát básně. A jak psal a přemýšlel o nich, byl si jist, že vzory musí mít nějaký význam. Takový řád a krása jsou příliš velkolepé, než aby neměli žádný smysl. A vzory skutečně existují, Ichabod mu je ukázal.

Básník se vrátil do vesnice a recitoval tam své nové básně. A všichni, kdo jej slyšeli, hned šli k útesu, aby na vlastní oči spatřili koberec vzorů. Pak se vrátili do vesnici a šířili dál zprávu o úkazu. Nadšení rostlo a vznikla skupina milovníků krásy a přírody, kteří chtěli žít přímo u Vzorů. Chtěli najít každý vzor, který tam jen byl.

Někteří psali knihy pouze o trojúhelnících. Jiní popisovali kruhy. Další se soustředili na červené kameny – a ti si jako první všimli, že vzory sahají i mimo koberec. Spolu s některými dalšími pak viděli vzory, kamkoliv přišli.

„Jak jsme byli slepí,“ řekli.

Hnutí rostlo a rostlo. A všichni, kteří byli schopni vzory vidět, věděli, že je musela stvořit Velká Síla. „Nic než Velká Síla,“ pravili filosofové, „nemohlo vytvořit tak nesmírnou nádheru!“

„Ano,“ znělo odevšud, „nic než bůh nemohlo vytvořit tak nesmírný řád. Nic než Bůh.“

A to byl den, kdy se zrodil Bůh. A od té doby všichni lidé znali všemohoucnost boží a všichni lidé Boha pro jeho moudrost milovali.

Prasečí mléko

Prasečí mléko, oblíbený Jakosenův nápoj, je skutečnou delikatesou. Proč není vepřové mléko běžně k dostání? Toto je názor odborníka:

Vepřové maso je chuťově vynikající a velmi zdravé, mnoho lékařů považuje vepřové za výborný zdroj bílkovin. Ale možnosti využití prasat v mlékárenském průmyslu jsou velmi omezené.

Prasata samozřejmě mléko produkují a prasečí mléko je zřejmě chuťově vynikající, protože obsahuje 8,5% tuku, zatímco kraví mléko obsahuje pouze 3,5% tuku. Další složky, např. laktóza a voda, mají v prasečím a kravím mléku podobné zastoupení. Prasata nicméně průměrně produkují 13 liber mléka denně, zatímco průměrná dojivost krav je 65 liber mléka denně. Prasnice, narozdíl od krav, nemohou během období dojení otěhotnět, což představuje závažný ekonomický problém. I když toho prasata sežerou méně, nejsou pro mlékárenský průmysl ekonomicky perspektivní.

Největší překážkou rozvoje prasečího mlékárenství jsou však problémy se samotným dojením prasat. Prasnice mají v průměru 14 cecíků, zatímco kráva má pouze 4 struky. Prasata se od krav liší také dobou vylučování mléka. Vylučování mléka u krav je stimulováno hormonem oxytocinem a může trvat celé minuty, zatímco u prasat trvá vylučování mléka pouze 15 sekund, během kterých sající selátko stimuluje vylučování oxytocinu. Zatím není dostupná technologie, která by umožňovala mechanicky podojit 14 prasečích cecíků během 15 sekund.

Doufám, že jsem odpověděl všechny otázky a budu rád, pokud se příště nad vaší oblíbenou anglickou snídaní zamyslíte nad vývojem dojicího zařízení pro prasata.

Mimochodem, prasečí orgasmus prý trvá 30 minut ;o)

Elf

"Lidé se pomátli. Přírodou jen slepě pádí. Co získají, když běhají z jednoho místa na druhé a zese zpět? Hýbají pouze tělem, jinak nic. Nevnímají to, co je obklopuje, necítí nic z toho, co žije kolem nich. Kdy se ke mně posadil někdo na tak dlouho jako ty? Je pěkné, když se s námi někteří lidé pokoušejí navázat kontakt. Mohli bychom si navzájem tak mnohé předat!"
Pro oba, dévu i člověka, je setkání láskyplnou výměnou, radostí i obohacením života.
Snad by sis neměl při příštím putování stanovit nějaký cíl, nýbrž jen "jít do lesa" a všemi smysly vnímat to, co Tě obklopuje. Dopřát si čas na vnímání, naslouchání, na obdiv ... Pak možná prožiješ, co mínil déva slovy: "Mohli bychom si navzájem mnohé předat!"

Margot Ruis

Princezna, Drak, Mág a... Jakosen

Po delší době... pohádka z Meditace na dobrou noc...

Kalinichta

Jakosen

Kdo nepije praseci mliko, neni Jakosen s pistoli; vlevo je LLLL, vpravo jest mistr diskutujici nad salkem praseciho mleka.

Motlidba k Afroditě

Afrodito na zdobném trůně, věčná,
dcero Dia předoucí lsti, ó prosím,
nepokořuj trudy a útrapami,
paní, mé srdce!

Sem přijď, jakos jindy už vyslyšela
hlas mé prosby znějící k tobě z dálky,
vystrojila zlatý svůj vůz a přišla
z otcova domu.

Krásní rychlí vezli tě opeřenci
s nebe středem ovzduší zářivého,
svými křídly víříce hbitě v letu
nad černou zemí.

Mžikem byli u cíle. Ty, ó božská,
mělas úsměv na tváři nesmrtelné,
a ty ses mne tázala, co mě bolí,
cože tě volám,

po čem opět vášnivým srdcem toužím,
co bych ráda. "Koho má Peitho zase
přivést tvému přátelství? Kdo ti, Sapfo,
působí bolest?

Prchá-li ti, brzy tě stíhat bude,
nechce-li tvých darů, však dávat bude,
a když nemiluje, však rychle vzplane
třebas i nechtíc!

Přijď i nyní ke mně a vysvoboď mě
z těžkých dum a vše, co si přeje míti
splněno mé srdce, mi splň: ty sama
pomoz mi v boji!

(Sapfo)

Chci vidět pravdu

Oooozik poslala příspěvek z knihy Žádná setkání nejsou náhodná, poznávání sebe sama skrze druhé (Kay Pollak):

Vidím aroganci (štít… masku… závoj),

které ses naučil, abys s ní sám sebe chránil a které ses naučil, abys za ní skryl svůj strach.

Je to volání o pomoc.

Vidím ironii (štít… masku… závoj),

které ses naučil, abys s ní sám sebe chránil a které ses naučil, abys za ní skryl svůj strach.

Je to volání o pomoc.

Vidím dvě sdělení (masku… hru),

které ses naučil, abys s nimi sám sebe chránil a které ses naučil, abys za ně skryl svůj strach.

Je to volání o pomoc.

Vidím tvrdost, nepoddajnost a chlad (masku… štít),

které ses naučil, abys s tím sám sebe chránil v mnoha situacích a které ses naučil, abys za ně skryl svůj strach.

Vše je prosba o pomoc. Volání po lásce.

Vidím pedantství, puntičkářství, nátlak, šílené zvyky,

které ses naučil, abys s nimi sám sebe chránil, abys přežil v tolika chaotických situacích a které ses naučil, abys s nimi zvládl svůj strach.

To jsou prosby o pomoc.

Vidím ticho, němotu, apatii, ochrnutí a všechny tyto „klamy“,

které ses naučil, aby ses zařadil, pravděpodobně již jako velmi malé dítě, aby ses zachránil v mnoha těžkých a pokořujících situacích a které ses pak naučil používat jako štít, abys skryl svůj strach.

To je volání o pomoc.

Má lekce je vidět toto volání.

Nech mě to procvičit, ne tím pohrdat, ne proti tomu vyrazit, ne to napadat a zesměšnit to, kdykoliv se s tím mimo sebe setkám.

Nebe a peklo

Z Knihy Eris:

Kdysi dávno přistoupil k Zenarchistovi mistru Malaclypsovi Staršímu vojensky vystupující muž a zeptal se: "Mistře, existují skutečně Nebe a Peklo?"

Mistr chtěl odpovědět kladně, ale věděl, že by to v muži vyvolalo nesprávný dojem. Muž se vší pravděpodobností žil ve světském domnění, že Nebe a Peklo existují jako místa pro posmrtný život duší. Malaclypse věděl, co musí udělat, aby tento nesprávný předsudek zbořil.

"Jaké je tvé povolání?" zeptal se.
"Jsem generál." To vysvětlovalo mužovo vojenské vystupování.

Revered Malaclypse vybuchl smíchy. "Který idiot by ti svěřil velení nad armádou? Připadáš mi spíš jako řezník!"
To generála rozzuřilo. S řevem vytasil svůj meč. Během okamžiku mohl bezbranného starého muže srazit k zemi.
"Zde leží brány Pekelné," řekl Malaclypse. Tato jednoduchá slova zastavila mocného generála jako smrt.

Přišlo poznání. Generál náhle pochopil, že mistr riskoval vlastní život, aby mu vysvětlil velkou pravdu tím nejúčinějším představitelným způsobem.
"Odpusťte mi, mistře, co jsem byl schopen udělat." Pocítil současně vděk, úžas a stud.
"Zde leží brány Nebeské," řekl mistr.

Saalburg

Během krátké návštěvy pohoří Taunus, kterým kdysi procházela Limes Germanicus, opevněná hranice chránící Římské impérium před neporobenými germánskými kmeny, jsem měl to štěstí navštívit zrekonstruovanou římskou pevnost Saalburg. Ta přibližně v letech 90-260 n.l. (a.u.c. DCCCXLIII - MXIII) chránila údolí Rýnu a Mohanu a poskytovala útočiště cohors equitata, asi pěti stům římských vojáků. Koncem 19. století byla pevnost z popudu císaře Viléma II zrekonstruována. Dnes je v pevnosti archeologické muzeum.


Taunus je nízké pohoří (nejvyšší hora má 880 m), příroda je tam však velmi krásná, uvnitř i vně pevnosti rostou krásné stromy, lesní květiny (teď na jaře je trávník plný sasanek) a přímo bují nádherné mechy a lišejníky (což je známkou čistoty ovzduší). Tohle je pohled z vnitřku pevnosti přes hradby ven (bohužel jsem s sebou neměl vlastní fotoaparát, obrázky jsme nedělal já):


Na takovém místě se pohanská duše nemůže nepoklonit božstvům, která vládla Evropě před jejím pádem do křesťanského temna. Pevnost k tomu skýtá řadu příležitostí, neb mezi exponáty jsou pohanské oltáře z širého okolí Saalburgu. Jeden z nich (166 n.l.) je zasvěcen nymfám:


Jiný je zasvěcený Victorii, římské bohyni vítězství:


Deae sanctae Victoriae / ob barbaros gentis Semnonum / sive Iouthungorum die / VIII et VII kal(endarum) Maiar(um) caesos / fugatosque a militibus prov(inciae) / Raetiae sed et germanicianis / itemque popularibus excussis / multis milibus Italorum captivor(um) / compos votorum suorum / [[M(arcus) Simplicinius Genialis v(ir) p(erfectissimus) a(gens) v(ices) p(raesidis) / cum eodem exercitu]] / libens merito posuit / dedicata III idus Septemb(res) imp(eratore) d(omino) n(ostro) / [[Postumo Au]]g(usto) et [[Honoratiano co(n)s(ulibus)]]

Přibližný překlad (má latina není nejlepší, opravy vítány): Svaté bohyni Victorii / protože barbaři z kmene Semnonů / či Iothungů dne / osmého a sedmého kalend měsíce května byli poraženi / a zahnáni vojáky provincie / Raetia ale také Germania / a také domácími. Osvobozeno bylo / mnoho tisíc zajatých Italů. / Podle svého slibu / Marcus Simplicinius Genialis / dokonalý muž zastupující vládce / se svou armádou / s radostí vybudoval oltář / vysvěcený třetí idy měsíce září roku panovníka pána našeho / Postuma Augusta a konzula Honoratiana (rok 260 n.l.).

Oltář je přibližně ze stejné doby, kdy byly pevnost Saalburg a celé Limes pod tlakem barbarských nájezdů opuštěny. Victoria už nestála na římské straně dlouho...

Jak zde publikovat?

Tento blog je otevřen všem návštěvníkům místnosti Meditace. Publikovat může každý návštěvník Meditace, budou-li to příspěvky k věci (tématem je život v místnosti Meditace na xchat.cz, meditace samotná, esoterika, filosofie atd.) a budou-li inteligentní a/nebo vtipné. Příspěvky nevyhovující těmto kritériím budu mazat, buď ihned nebo časem. (Totéž platí pro komentáře pod články.) Vyhrazuji si také právo drobných redakčních úprav neměnících smysl příspěvku. V žádném případě nebudu cenzurovat příspěvky kvůli názoru - chcete-li psát o hlouposti Peruťákově či o SAIBu, směle do toho (pestrost a vyváženost názorů na tomto blogu je ve vašich rukou).

Chcete-li do blogu přispět článkem, možnosti máte dvě. Buď mě (kRVaVe_pEruTe) v Meditaci požádejte, ať příspěvek vložím za vás, jak to již učinil ETERNAL nebo VASik, nebo mě požádejte o vytvoření účtu. Kdo má účet, může publikovat bez mé další asistence a navíc má možnost upravovat své starší články (což je výhodné např. při organizaci srazu, kvůli aktualizaci informací). Budete-li publikovat samostatně, podepisujte se prosím nickem známým z místnosti Meditace, nikoliv jako anonym a podobně (GRRRR).

Kdo má vlastní webové stránky, nechť mě požádá o zařazení odkazu na ně.

O etice a lasce

Další z překladů z posvátné knihy uctívačů Chaosu, z Principia Discordia, je ze strany 38. Nese název Kázání o etice a lásce:

Jednoho dne požádal Mal-2 Svatého Gulika, ducha zprostředkovatele, aby přistoupil k Bohyni a poprosil o Její blízkost a radu v zoufalé situaci. Po chvíli se samo od sebe zapnulo rádio a etérický ženský Hlas řekl "Ano?"

"Ó! Eris! Blahoslavená matko lidstva! Královno Chaosu! Dcero Sváru! Konkubíno Zmatku! Ó! Nádherná paní, prosím sejměte z mého srdce těžké břemeno!"

Co tě trápí, Male? Nezníš dobře.

"Jsem naplněn strachem a soužen strašlivými bolestivými vizemi. Všude si lidé navzájem ubližují, planeta přetéká bezprávím, celé společnosti vykořisťují skupiny svých vlastních lidí, matky uvězňují syny, děti hynou zatímco bratři válčí. Ach, běda."

A v čem je problém, když chcete dělat právě tohle?

Ale nikdo to nechce! Všichni to nenávidí!

Ach. Tak tedy přestaňte.

V tu chvíli se proměnila v reklamu na aspirin a zanechala Polyfátera na holičkách o samotě mezi příslušníky jeho druhu.

Zenovy pribeh

Dnes přináším svůj druhý překlad z diskordiánských Principií (první je zde). Komentáře k překladu jsou vítány. Na různých starých papírech a na táccích od piva mám přeloženo ještě několik dalších stran, až toho dostanu do počítače více, vytvořím zvláštní stránky vyhrazené českému překladu Principia Discordia. Tak tedy, dnes Zenový příběh ze strany páté:

Jeden mladý seriózní muž byl zmaten konflikty Ameriky poloviny dvacátého století. U mnoha lidí hledal způsob, jak v sobě vyřešit spory, které ho tížily. Zůstával však ustaraný.

Jednoho večera v kavárně mu řekl samovysvěcený zenový mistr: "Jdi do zchátralého domu na této adrese, kterou jsem ti napsal. Nemluv s těmi, kdo tam žijí, musíš mlčet až do východu měsíce zítra v noci. Vejdi do velké místnosti vpravo od hlavní chodby, v lotosové pozici se posaď na suť v severovýchodním rohu, čelem obrácen do rohu, a medituj."

Učinil, jak zenový mistr řekl. Jeho meditace byla často přerušována starostmi. Staral se, zda se zbytek instalatérských armatur z koupelny ve druhém patře zřítí a připojí k trubkám a sutinám, na kterých seděl, či nikoliv. Staral se, jak pozná, kdy příští noci vyjde měsíc. Staral se, co asi o něm říkají lidé procházející místností.

Jeho starosti a meditace byly přerušeny v okamžiku, kdy, jakoby to byla zkouška jeho víry, na něj z druhého patra spadly výkaly. V tu chvíli vešli do místnosti dva lidé. První se druhého zeptal, kdo je ten sedící muž. Druhý odpověděl: "Někteří říkají, že je to svatý muž. Jiní říkají, že má v hlavě nasráno."

Jakmile to mladý muž uslyšel, byl osvícen.

Sraz Meditace

VASik svolává sraz místnosti Meditace v Brně:

Předběžně svolávám sraz Meditace na 13. května do Brna spojený s koncertem Ondřeje Smejkala na didgeridoo (tradiční australský nástroj) v jeskyni Býčí skála.

Býčí skála se nachází u Brna. Vlak z hl. nádraží jede 17 minut do Adamova, odkud to je pěšky po naučné stezce (plánek). Sraz bude v Brně v sobotu cca ve 12h před hl. nádražím nebo možná pro některé v pátek večer, pokud by bylo přespání pro přicestovalé. Pokud víte o možnosti dobrého jídla mezi Brnem a Adamovem, dejte vědět do komentářů. A hlaste se, děti, chci vidět vaše ruce kývat nad hlavou ;-)

Přihlašovat se můžete v komentářích.

Takhle to nepujde !

Tohle ti neprojde, zlý Jakube !

Prestan se navazet do Jakosna a do ostatnich, jinak ti zakazeme pristup na xchat ! Ackoli se tvaris jako sectely a vzdelany, si hloupy a nevzdelany, mozna spis sdelany. A mas nevyvazene citove chovani, ktere by se melo profesionalne lecit. Jakosen je milá osoba, kterou kazdý den na xchatu urazis svymi pseudovtipnými poznamkami a my chceme, aby to prestalo. Jestli te nekde potkam, dam ti osobne jednu do nosu. Uz nas vsechny unavuje, jak si na jakosna a nejen na nej dovolujes. Porad si uzurpujes celou mistnost pro sebe svymi zhovadelostmi a nekteri dalsi navstevnici te v tom podporuji. Meditace uz neni to, co byvala a dokud tu budes TY, nikdy uz takova NEBUDE !!!

Chceme, aby to prestalo. Napiste sem i vy ostatni, co si o tom myslime !

O okultismu

Následující text, který je překladem z diskordiánských Princípií (časem přibude více překladů) a nazvaný O okultismu vystihuje i základní problém většiny návštěvníků Meditace. Duchovní nerovnováhu:

Magici, zejména od ovlivnění gnosticismem a kabalou, hledají vyšší vědomí skrze využití a vládu nad univerzálními protiklady - dobrem a zlem, pozitivním a negativním, mužským a ženským atd. Ale díky zažité nabubřelosti ritualismu zděděného z prastarých šamanských metod zůstali okultisté slepí vůči dvěma nejdůležitějším párům očividných protikladů či protikladů zemské roviny, kterými je řád/neřád a vážnost/humornost.

Magici a vědci, jejich potomci, vždy pracovali sami se sebou i subjektem svého zájmu s řádem a vážností, čímž opominuli základní metafyzickou rovnováhu. Pokud se magici naučí k filosofii přistupovat jako k tvárnému umění místo jako k neměnné Pravdě, a pokud se naučí cenit si absurdity lidského snažení, budou schopni provozovat své umění bezstarostněji, možná ho lépe chápat a učinit tak svou magii efektivnější. Chaos je energie.

Jedná se o důležitou výzvu základním konceptům veškerého západního okultního myšlení a POEE vám s potěšením předkládá první průlom v okultismu od časů Šalamounových.

Slepice nebo vejce

Dotaz do rádia Jerevan:
"Co bylo dřív, vejce nebo slepice?"
"Jó, dřív bylo všechno."

V místnosti Meditace a v některých sousedních řeší řada lidí neuvěřitelné ptákoviny, zatímco naprosté triviality se zde povyšují na neřešitelné otázky. V poslední době několik místních pseudoosvícenců povýšilo do sfér neřešitelnosti známý problém "Co bylo dřív, slepice nebo vejce?" Přitom se jedná o triviální záležitost.

Vejce bylo samozřejmě dříve než slepice. Vejce se vyskytují u evolučně mnohem starších živočichů než je kur (slepice), první vejce tedy spatřila světlo světa mnohem dříve než první slepice. Vyřešeno.

Pokud někdo namítne, že měl otázkou na mysli slepičí vejce, dostane pohlavek za špatně položenou otázku a bude dotázán, co to je slepičí vejce. Odpověď je zde totiž nezajímavá a plně závislá na tom, jak slepičí vejce definujeme. V řadě ptáků, kteří se generaci po generaci mění ve slepici ukážeme na prvního ptáka splňujícího naši představu slepice. Pokud slepičí vejce definujeme jako vejce, které snesla slepice, byla dřív slepice (neboť se vylíhla z vejce, které snesl její předek, který ještě slepicí nebyl). Pokud slepičí vejce definujeme jako vejce, ze kterého se slepice vylíhla, bylo dřív slepičí vejce (neboť toto slepičí vejce nesnesla slepice, nýbrž slepičí předek). Jak prosté a nezajímavé. Logická hříčka pro prvňáčky.