2. 5. 2007

Čarodějnický sraz na Kumburku - den první

Čarodějnický sraz na Kumburku spojený s dvoudenním putovaním po místních pamětihodnostech a a přírodních krásách, vedené a organizované náčelnicí Cheerokez.girl a pod patronací Velkého M.

Složení výpravy:
Cheerokez.girl
krawe_pjerja
StochastikoS

Cesta do Nové Paky vlakem probíhala celkem standardně až na to, že jsem se na závěr jízdy poloprázdným motoráčkem nechal okouzlit okolím a málem zapomněl vystoupit. (Směrem od Prahy byla cesta okořeněna přestupem ve Chlumci nad Cidlinou, kde vlak zastavil asi na třiadvacet sekund, bez jakéhokoliv hlášení a aniž by byla vidět jediná cedule identifikující nádraží. Nebýt mé trénované intuice, cesta se značně zkomplikovala.)

Na železničním přejezdu proběhlo srdečné přivítání jednak s náčelnicí a spoluorganizátorkou srazu Cheerokez.girl, kterou jsem naživo viděl poprvé, a Peruťákem. Cheero nás stručně seznámila s místními památkami a vůbec celým městem. Peruťák soustředěným usilím rozměnil dvoutisícovku v místním Penny marketu ("Quick Contest of Will" s pokladní, viz pravidla GURPS, str. ), zatímco já s Cheero jsme čekali na bus a drbali různé věci a osoby. Chvíli jsme uvažovali, že půjdeme pěšky, ale pak jsme se raději rozhodli pro urychlený převoz, což se později ukázalo jako velice rozumné řešení. V poloprázdném autobuse jsme se po chvíli dokodrcali do Pecky, kde se měl vyskytovat hrad téhož jména. Při pěším výstupu na hrad jsme se dopustili jemného faux pas, když jsme nevědomky vstoupili na cizí pozemek a byli na to jemně upozorněni majitelem, který zde právě opravoval svoji škodovku. Peruťák podotkl, že za tento „trespassing“ se v USA může člověk dočkat i rány z brokovnice... bez jemného upozornění ]:->.

Po necelé hodině čekání jsme se dočkali prohlídky hradu, kde jsme se dozvěděli mimo historii zdejšího místa i o bouřlivém a smutném konci Kryštofa Haranta z Položic a Bezdružic. Prý mu navíc ještě zahýbala i manželka... (s přítelem a člověkem, co nakonec schvaloval jeho popravu - lidi jsou svině) Po té, co jsme si prohlédli mučírnu s vybavením, jež byla velice prakticky umístěna za kuchyní, jsme na závěr konstatovali, že tohle by se mohlo líbit i některým sadomasochisticky orientovaným návštěvníkům místnosti Meditace. Další, neoficiální část prohlídky nám obstarala Cheero, když nás seznámila, co vše za akce se zde koná a na závěr nás seznámila s roztomilou, ale už bohužel nefunkční mechanickou hračkou.

Po sestupu do města nás zaujal stánek s nápisem Jadranská zmrzlina s jakýmsi zmrzlinářem balkánského původu, který nám k naší nemilé radosti vytočil celou točenou zmrzlinu. Naštěstí ale měl i kopečkovou a já zajásal, když jsem se dověděl, že má i mou milovanou skořicovou! Před tím, než nás ten chlapík obsloužil, tak cosi vzrušeně brebentil tou svou balkánskou hatmatilkou do telefonu a na závěr hovoru třikrát vykřikl do sluchátka: CHAOS CHAOS CHAOS !!! Jelikož se naše vyprava skládala z jednoho diskordiána, jedné stoupenkyně míšismu a urbanšamanku a člověka zajímajícího se o chaosmagii, tak jsme zmzlináře odměnili bouřlivým smíchem :-))... btw. zmrzlina byla výborná.

Náčelnice Cheero osvědčila znalost svého rodného kraje, když nás zavedla na Šibeniční vrch, kam snad ani nevedla značená turistická stezka a jak jsme později zjistil tak nebyl vyznačen ani na mé mapě. Jakmile jsme dorazili na romanticky vypadající plácek porostlý velice chutnou trávou (opravdu se dala jíst ! :)) tak Cheero vybalila své improvizované lehátko, Peruťák vybalil karimatku, já si lehl do trávy. Zatímco jsme odpočívali a klábosili o všem možném tak Peruťák posvačil chleba s paštikou a přitom se rozhovořil o svém studiu medicíny a „veselých zážitcích“ z laboratoří patologie. Mě zaujala zejména historka o explodující ledvině plné hnisu propíchlé skalpelem, která ohodila asi pět lidí. Ještě jednou podotýkám aby laskavý čtenář vzal v úvahu, že Peruťák při povídání této historky svačil... popřejme mu dobrou chuť :-)

Následovala pouť nádhernou krajinou na Novopacké vodopády, kde se měla naše skupina utábořit na předem vybraném plácku. Po mírném tápání jsme dorazili na místo a snažili se brodit docela hlubokým korytem potoka abychom se dostali přímo ke krásně modelovanému skalisku ze kterého padal vodopád. Kousek od vodopádu byl obrovský kámen porostlý mechem na který jsme sedli a strávili zde asi půlhodinku v družném rozhovoru a příjemném rozpoložení.