Zenovy pribeh

Dnes přináším svůj druhý překlad z diskordiánských Principií (první je zde). Komentáře k překladu jsou vítány. Na různých starých papírech a na táccích od piva mám přeloženo ještě několik dalších stran, až toho dostanu do počítače více, vytvořím zvláštní stránky vyhrazené českému překladu Principia Discordia. Tak tedy, dnes Zenový příběh ze strany páté:

Jeden mladý seriózní muž byl zmaten konflikty Ameriky poloviny dvacátého století. U mnoha lidí hledal způsob, jak v sobě vyřešit spory, které ho tížily. Zůstával však ustaraný.

Jednoho večera v kavárně mu řekl samovysvěcený zenový mistr: "Jdi do zchátralého domu na této adrese, kterou jsem ti napsal. Nemluv s těmi, kdo tam žijí, musíš mlčet až do východu měsíce zítra v noci. Vejdi do velké místnosti vpravo od hlavní chodby, v lotosové pozici se posaď na suť v severovýchodním rohu, čelem obrácen do rohu, a medituj."

Učinil, jak zenový mistr řekl. Jeho meditace byla často přerušována starostmi. Staral se, zda se zbytek instalatérských armatur z koupelny ve druhém patře zřítí a připojí k trubkám a sutinám, na kterých seděl, či nikoliv. Staral se, jak pozná, kdy příští noci vyjde měsíc. Staral se, co asi o něm říkají lidé procházející místností.

Jeho starosti a meditace byly přerušeny v okamžiku, kdy, jakoby to byla zkouška jeho víry, na něj z druhého patra spadly výkaly. V tu chvíli vešli do místnosti dva lidé. První se druhého zeptal, kdo je ten sedící muž. Druhý odpověděl: "Někteří říkají, že je to svatý muž. Jiní říkají, že má v hlavě nasráno."

Jakmile to mladý muž uslyšel, byl osvícen.