Nebe a peklo

Z Knihy Eris:

Kdysi dávno přistoupil k Zenarchistovi mistru Malaclypsovi Staršímu vojensky vystupující muž a zeptal se: "Mistře, existují skutečně Nebe a Peklo?"

Mistr chtěl odpovědět kladně, ale věděl, že by to v muži vyvolalo nesprávný dojem. Muž se vší pravděpodobností žil ve světském domnění, že Nebe a Peklo existují jako místa pro posmrtný život duší. Malaclypse věděl, co musí udělat, aby tento nesprávný předsudek zbořil.

"Jaké je tvé povolání?" zeptal se.
"Jsem generál." To vysvětlovalo mužovo vojenské vystupování.

Revered Malaclypse vybuchl smíchy. "Který idiot by ti svěřil velení nad armádou? Připadáš mi spíš jako řezník!"
To generála rozzuřilo. S řevem vytasil svůj meč. Během okamžiku mohl bezbranného starého muže srazit k zemi.
"Zde leží brány Pekelné," řekl Malaclypse. Tato jednoduchá slova zastavila mocného generála jako smrt.

Přišlo poznání. Generál náhle pochopil, že mistr riskoval vlastní život, aby mu vysvětlil velkou pravdu tím nejúčinějším představitelným způsobem.
"Odpusťte mi, mistře, co jsem byl schopen udělat." Pocítil současně vděk, úžas a stud.
"Zde leží brány Nebeské," řekl mistr.

Saalburg

Během krátké návštěvy pohoří Taunus, kterým kdysi procházela Limes Germanicus, opevněná hranice chránící Římské impérium před neporobenými germánskými kmeny, jsem měl to štěstí navštívit zrekonstruovanou římskou pevnost Saalburg. Ta přibližně v letech 90-260 n.l. (a.u.c. DCCCXLIII - MXIII) chránila údolí Rýnu a Mohanu a poskytovala útočiště cohors equitata, asi pěti stům římských vojáků. Koncem 19. století byla pevnost z popudu císaře Viléma II zrekonstruována. Dnes je v pevnosti archeologické muzeum.


Taunus je nízké pohoří (nejvyšší hora má 880 m), příroda je tam však velmi krásná, uvnitř i vně pevnosti rostou krásné stromy, lesní květiny (teď na jaře je trávník plný sasanek) a přímo bují nádherné mechy a lišejníky (což je známkou čistoty ovzduší). Tohle je pohled z vnitřku pevnosti přes hradby ven (bohužel jsem s sebou neměl vlastní fotoaparát, obrázky jsme nedělal já):


Na takovém místě se pohanská duše nemůže nepoklonit božstvům, která vládla Evropě před jejím pádem do křesťanského temna. Pevnost k tomu skýtá řadu příležitostí, neb mezi exponáty jsou pohanské oltáře z širého okolí Saalburgu. Jeden z nich (166 n.l.) je zasvěcen nymfám:


Jiný je zasvěcený Victorii, římské bohyni vítězství:


Deae sanctae Victoriae / ob barbaros gentis Semnonum / sive Iouthungorum die / VIII et VII kal(endarum) Maiar(um) caesos / fugatosque a militibus prov(inciae) / Raetiae sed et germanicianis / itemque popularibus excussis / multis milibus Italorum captivor(um) / compos votorum suorum / [[M(arcus) Simplicinius Genialis v(ir) p(erfectissimus) a(gens) v(ices) p(raesidis) / cum eodem exercitu]] / libens merito posuit / dedicata III idus Septemb(res) imp(eratore) d(omino) n(ostro) / [[Postumo Au]]g(usto) et [[Honoratiano co(n)s(ulibus)]]

Přibližný překlad (má latina není nejlepší, opravy vítány): Svaté bohyni Victorii / protože barbaři z kmene Semnonů / či Iothungů dne / osmého a sedmého kalend měsíce května byli poraženi / a zahnáni vojáky provincie / Raetia ale také Germania / a také domácími. Osvobozeno bylo / mnoho tisíc zajatých Italů. / Podle svého slibu / Marcus Simplicinius Genialis / dokonalý muž zastupující vládce / se svou armádou / s radostí vybudoval oltář / vysvěcený třetí idy měsíce září roku panovníka pána našeho / Postuma Augusta a konzula Honoratiana (rok 260 n.l.).

Oltář je přibližně ze stejné doby, kdy byly pevnost Saalburg a celé Limes pod tlakem barbarských nájezdů opuštěny. Victoria už nestála na římské straně dlouho...

Jak zde publikovat?

Tento blog je otevřen všem návštěvníkům místnosti Meditace. Publikovat může každý návštěvník Meditace, budou-li to příspěvky k věci (tématem je život v místnosti Meditace na xchat.cz, meditace samotná, esoterika, filosofie atd.) a budou-li inteligentní a/nebo vtipné. Příspěvky nevyhovující těmto kritériím budu mazat, buď ihned nebo časem. (Totéž platí pro komentáře pod články.) Vyhrazuji si také právo drobných redakčních úprav neměnících smysl příspěvku. V žádném případě nebudu cenzurovat příspěvky kvůli názoru - chcete-li psát o hlouposti Peruťákově či o SAIBu, směle do toho (pestrost a vyváženost názorů na tomto blogu je ve vašich rukou).

Chcete-li do blogu přispět článkem, možnosti máte dvě. Buď mě (kRVaVe_pEruTe) v Meditaci požádejte, ať příspěvek vložím za vás, jak to již učinil ETERNAL nebo VASik, nebo mě požádejte o vytvoření účtu. Kdo má účet, může publikovat bez mé další asistence a navíc má možnost upravovat své starší články (což je výhodné např. při organizaci srazu, kvůli aktualizaci informací). Budete-li publikovat samostatně, podepisujte se prosím nickem známým z místnosti Meditace, nikoliv jako anonym a podobně (GRRRR).

Kdo má vlastní webové stránky, nechť mě požádá o zařazení odkazu na ně.

O etice a lasce

Další z překladů z posvátné knihy uctívačů Chaosu, z Principia Discordia, je ze strany 38. Nese název Kázání o etice a lásce:

Jednoho dne požádal Mal-2 Svatého Gulika, ducha zprostředkovatele, aby přistoupil k Bohyni a poprosil o Její blízkost a radu v zoufalé situaci. Po chvíli se samo od sebe zapnulo rádio a etérický ženský Hlas řekl "Ano?"

"Ó! Eris! Blahoslavená matko lidstva! Královno Chaosu! Dcero Sváru! Konkubíno Zmatku! Ó! Nádherná paní, prosím sejměte z mého srdce těžké břemeno!"

Co tě trápí, Male? Nezníš dobře.

"Jsem naplněn strachem a soužen strašlivými bolestivými vizemi. Všude si lidé navzájem ubližují, planeta přetéká bezprávím, celé společnosti vykořisťují skupiny svých vlastních lidí, matky uvězňují syny, děti hynou zatímco bratři válčí. Ach, běda."

A v čem je problém, když chcete dělat právě tohle?

Ale nikdo to nechce! Všichni to nenávidí!

Ach. Tak tedy přestaňte.

V tu chvíli se proměnila v reklamu na aspirin a zanechala Polyfátera na holičkách o samotě mezi příslušníky jeho druhu.

Zenovy pribeh

Dnes přináším svůj druhý překlad z diskordiánských Principií (první je zde). Komentáře k překladu jsou vítány. Na různých starých papírech a na táccích od piva mám přeloženo ještě několik dalších stran, až toho dostanu do počítače více, vytvořím zvláštní stránky vyhrazené českému překladu Principia Discordia. Tak tedy, dnes Zenový příběh ze strany páté:

Jeden mladý seriózní muž byl zmaten konflikty Ameriky poloviny dvacátého století. U mnoha lidí hledal způsob, jak v sobě vyřešit spory, které ho tížily. Zůstával však ustaraný.

Jednoho večera v kavárně mu řekl samovysvěcený zenový mistr: "Jdi do zchátralého domu na této adrese, kterou jsem ti napsal. Nemluv s těmi, kdo tam žijí, musíš mlčet až do východu měsíce zítra v noci. Vejdi do velké místnosti vpravo od hlavní chodby, v lotosové pozici se posaď na suť v severovýchodním rohu, čelem obrácen do rohu, a medituj."

Učinil, jak zenový mistr řekl. Jeho meditace byla často přerušována starostmi. Staral se, zda se zbytek instalatérských armatur z koupelny ve druhém patře zřítí a připojí k trubkám a sutinám, na kterých seděl, či nikoliv. Staral se, jak pozná, kdy příští noci vyjde měsíc. Staral se, co asi o něm říkají lidé procházející místností.

Jeho starosti a meditace byly přerušeny v okamžiku, kdy, jakoby to byla zkouška jeho víry, na něj z druhého patra spadly výkaly. V tu chvíli vešli do místnosti dva lidé. První se druhého zeptal, kdo je ten sedící muž. Druhý odpověděl: "Někteří říkají, že je to svatý muž. Jiní říkají, že má v hlavě nasráno."

Jakmile to mladý muž uslyšel, byl osvícen.