Elf

"Lidé se pomátli. Přírodou jen slepě pádí. Co získají, když běhají z jednoho místa na druhé a zese zpět? Hýbají pouze tělem, jinak nic. Nevnímají to, co je obklopuje, necítí nic z toho, co žije kolem nich. Kdy se ke mně posadil někdo na tak dlouho jako ty? Je pěkné, když se s námi někteří lidé pokoušejí navázat kontakt. Mohli bychom si navzájem tak mnohé předat!"
Pro oba, dévu i člověka, je setkání láskyplnou výměnou, radostí i obohacením života.
Snad by sis neměl při příštím putování stanovit nějaký cíl, nýbrž jen "jít do lesa" a všemi smysly vnímat to, co Tě obklopuje. Dopřát si čas na vnímání, naslouchání, na obdiv ... Pak možná prožiješ, co mínil déva slovy: "Mohli bychom si navzájem mnohé předat!"

Margot Ruis

Princezna, Drak, Mág a... Jakosen

Po delší době... pohádka z Meditace na dobrou noc...

Kalinichta

Jakosen

Kdo nepije praseci mliko, neni Jakosen s pistoli; vlevo je LLLL, vpravo jest mistr diskutujici nad salkem praseciho mleka.

Motlidba k Afroditě

Afrodito na zdobném trůně, věčná,
dcero Dia předoucí lsti, ó prosím,
nepokořuj trudy a útrapami,
paní, mé srdce!

Sem přijď, jakos jindy už vyslyšela
hlas mé prosby znějící k tobě z dálky,
vystrojila zlatý svůj vůz a přišla
z otcova domu.

Krásní rychlí vezli tě opeřenci
s nebe středem ovzduší zářivého,
svými křídly víříce hbitě v letu
nad černou zemí.

Mžikem byli u cíle. Ty, ó božská,
mělas úsměv na tváři nesmrtelné,
a ty ses mne tázala, co mě bolí,
cože tě volám,

po čem opět vášnivým srdcem toužím,
co bych ráda. "Koho má Peitho zase
přivést tvému přátelství? Kdo ti, Sapfo,
působí bolest?

Prchá-li ti, brzy tě stíhat bude,
nechce-li tvých darů, však dávat bude,
a když nemiluje, však rychle vzplane
třebas i nechtíc!

Přijď i nyní ke mně a vysvoboď mě
z těžkých dum a vše, co si přeje míti
splněno mé srdce, mi splň: ty sama
pomoz mi v boji!

(Sapfo)

Chci vidět pravdu

Oooozik poslala příspěvek z knihy Žádná setkání nejsou náhodná, poznávání sebe sama skrze druhé (Kay Pollak):

Vidím aroganci (štít… masku… závoj),

které ses naučil, abys s ní sám sebe chránil a které ses naučil, abys za ní skryl svůj strach.

Je to volání o pomoc.

Vidím ironii (štít… masku… závoj),

které ses naučil, abys s ní sám sebe chránil a které ses naučil, abys za ní skryl svůj strach.

Je to volání o pomoc.

Vidím dvě sdělení (masku… hru),

které ses naučil, abys s nimi sám sebe chránil a které ses naučil, abys za ně skryl svůj strach.

Je to volání o pomoc.

Vidím tvrdost, nepoddajnost a chlad (masku… štít),

které ses naučil, abys s tím sám sebe chránil v mnoha situacích a které ses naučil, abys za ně skryl svůj strach.

Vše je prosba o pomoc. Volání po lásce.

Vidím pedantství, puntičkářství, nátlak, šílené zvyky,

které ses naučil, abys s nimi sám sebe chránil, abys přežil v tolika chaotických situacích a které ses naučil, abys s nimi zvládl svůj strach.

To jsou prosby o pomoc.

Vidím ticho, němotu, apatii, ochrnutí a všechny tyto „klamy“,

které ses naučil, aby ses zařadil, pravděpodobně již jako velmi malé dítě, aby ses zachránil v mnoha těžkých a pokořujících situacích a které ses pak naučil používat jako štít, abys skryl svůj strach.

To je volání o pomoc.

Má lekce je vidět toto volání.

Nech mě to procvičit, ne tím pohrdat, ne proti tomu vyrazit, ne to napadat a zesměšnit to, kdykoliv se s tím mimo sebe setkám.